Včelí stráž - "Děláme do včel"

POZOR NA FALEŠNÉ MEDY

Podvody nejsou v medařském průmyslu ničím neobvyklým

20111031_cr_med1
Ilustrační foto. Falšování medu je celosvětový problém. (Wikimedia Commons)

Med jako přírodní produkt se těší oblibě už po tisíciletí. Obchoduje se s ním už od pradávných dob, ovšem dnešní prodej medu vypadá velmi odlišně. Z medu se stala komodita, která se prodává a na mezinárodních trzích nakupuje v obrovských množstvích. Vítejte ve světě velkého byznysu, ale i velkých podvodů, ve světě, kde včelař je jen drobounkou součástí obřího průmyslu poháněného neukojitelnou chamtivostí bezcharakterních podnikatelů.

Naštěstí pro nás máme velké množství včelařů, kteří nás zásobují vysoce kvalitním medem. Pojďme si ale povědět víc o různých aspektech medařského průmyslu u nás i ve světě, jak se vyvarovat falšovaných medů a zajistit, že kupujete opravdu kvalitní produkt.

Celosvětová poptávka po medu každoročně stoupá, a s ní i snahy nepoctivců, jak na něm vydělat co největší množství peněz. S industrializací a technologickou úpravou tohoto tekutého nektaru přicházejí techniky, jak med legálně falšovat, od ředění přes nastavování sirupy až k výrobě „medu“ umělého.

Jak vám potvrdí všichni zástupci kontrolních úřadů, včelařských organizací i laboratoří, tyto problémy se českého medu netýkají. Naši včelaři jsou velmi dobře organizováni a české normy pro výrobu medu jsou dvakrát přísnější, než jsou ty evropské. V čem je tedy problém? Ten spočívá v medech dovážených, které se u nás mísí anebo které se k nám už smíchané dovážejí. Zatímco některé země EU, jako např. Velká Británie nebo Německo, dovážejí až 90 procent medu, u nás je to podle ministerstva zemědělství pouze kolem deseti procent.

Největším vývozcem medu na světě je Čína, kde existují velké včelí farmy, kde se lidé starají o včely a úly na plný úvazek. Za ní následuje Indie a Vietnam. Významným vývozcem je také Jižní Amerika v čele s Argentinou. Afrika jako kontinent zůstává z tohoto hlediska vesměs nevyužita. Jak v pořadu Food Programme rozhlasové stanice BBC 4 vysvětlil Thomas Heck, ředitel jedné z největších medařských firem ve Velké Británii, je to jak kvůli zastaralým metodám sběru medu (použití kouře na vyhnání včelstva), tak kvůli vysoké ceně medu na tamním trhu. „Včelaři nemají potřebu med vyvážet, když za něj dostanou dobře zaplaceno doma.“

Cesta medu na naše pulty

Pojďme si ale říct, jak med putuje od cizích včelařů až k nám. Včelaři (včelí farmy) med sesbírají a prodají výkupnám, tedy obchodníkům. Med by měl projít kontrolou, pak se smíchá podle druhu nebo bez ohledu na druh a stáčí se do 300kilogramových kovových sudů. Zásilka pak putuje mnohdy na druhý konec světa. Dovozce nebo překupník opět musí med nechat otestovat na kvalitu a zdravotní nezávadnost (rezidua veterinárních léčiv, falšování sirupy, obsah sacharózy) na vstupních bodech do země. V EU jsou hlavní střediska importu medu Hamburk a Brémy.

Jaké medy se prodávají v obchodech:

Reportéři Velké Epochy udělali průzkum v několika supermarketech s následujícími výsledky:

Tesco – 18 druhů, z toho 8 českých. Všechny zahraniční směsové.

Kaufland – 17 druhů, z toho 2 české. Prodávají i jednodruhové zahraniční, dokonce bio.

Albert – 3 druhy, z toho 1 český (bio), zbylé zahraniční směsové.

Billa – 6 druhů, z toho 2 české. Všechny zahraniční směsové.

Lidl – 2 druhy, oba zahraniční směsové plus jeden jednodruhový zahraniční v akci.

Odtud už med putuje k zpracovatelům– medařským firmám v jednotlivých zemích Evropské unie, které med balí a míchají. A je to právě proces míchání medů, kde může docházet k falšování. Zjistit nastavování medů je podle mluvčího ministerstva zemědělství velmi náročné. U nás existují dva kontrolní úřady, které medy prověřují - Státní veterinární správa (SVS), která odpovídá za prověrky před tím, než se surovina dostane do obchodní sítě, a Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), která prověřuje med na pultech. Oba subjekty vzájemně spolupracují. Kontroluje se zdravotní nezávadnost, případné falšování a přehřátí.

Obchodníci obchodují se dvěma druhy medů - jednodruhovými, které pochází z jedné lokace a jednoho druhu plodin, a s medy míchanými. Medy se míchají, aby se dosáhlo žádané barvy, chuti a konzistence. A také samozřejmě co nejnižší ceny. Medové firmy vyrábí kromě vlastní značky i medy připravené na zakázku pro své odběratele – obchodní řetězce. Ty si stanovují podmínky, na základě kterých se pak med míchá. Jednou z nejpodstatnějších podmínek je samozřejmě cena medu, kterou se zpracovatelé snaží tlačit co nejvíce dolů. I když kvalitní jednodruhové medy z různých zemí světa lze dostat na Západě běžně, u nás se s nimi setkáte zřídka.

Praní špinavého medu

Přemisťování medu z jednoho konce světa na druhý, rostoucí poptávka a každoročně se zvyšující ceny medu poskytují prostor také pro bezcharakterní obchodníky, kteří med ředí, přidávají do něj levné přísady, vydávají sirup za med anebo prodávají med kontaminovaný.

Investigativní žurnalista ze Spojených států Andrew Schneider před šesti lety narazil na jednom farmářském trhu na podivně chutnající med. Dal proto med na analýzu, kde se zjistilo, že jde o výrobek z Číny. Jeho vyšetřování objevilo, že prodejce surovinu nakoupil ve velkoskladu a přelil jej do sklenic, na které dal jen vlastní nálepku. To novináře a jeho tým zavedlo na stopu rozsáhlé a propracované sítě překupníků v čele s významnou medařskou firmou z Německa, kteří ve velkém nakupovali šizený levný med z Číny, měnili zemi jeho původu a pak jej prodávali na americkém trhu. Odsouzeno bylo několik osob z vedení společností. Tím však příběh neskončil.

Doufal jsem, že tím to zmizí, ale ve skutečnosti to stále existuje. Mluvíme tu o milionech dolarů zisku. Nejenom, že med prodávali za nízkou cenu, oni s ním zaplavili celý trh,“ vysvětlil v rozhovoru pro BBC Schneider. Přes svou negativní zkušenost ale novinář doporučil jako nejlepší místo, kde ve Spojených státech získat pravý med, farmářské trhy, jelikož od vypuknutí kauzy se tu začaly provádět důkladné kontroly, tak jak je to zvykem u nás.

Letos v srpnu vyšel na FoodSafetyNews.com od Schneidera další článek týkající se praní špinavého medu. Podle něj pochází až třetina veškerého medu v USA z Asie. To by samo o sobě nebyl problém. Problém je v tom, že jde o „med“ pochybné kvality.

Velké balící firmy stále používají dovážený med nejisté kvality, o kterém vědí, že je ilegální, protože se spoléhají, že šance na to, že je chytí, je mizivá,“ prohlásil Richard Adee, předseda washingtonského výboru Amerického svazu včelařů.

Jak poznat dobrý med - rady odborníků

  • je přímo od včelaře (kterého pokud možno znáte)
  • etiketa uvádí plnou adresu a jméno včelaře
  • jde o jednodruhový med
  • z etikety je zřejmý původ medu
  • označení „český výrobek“ vždy neznamená český med, sledujte původ
  • u medů v obchodě vemte sklenici s medem a otočte víčkem dolů. Bublina, která se vytvoří, by měla stoupat nahoru pomalu

Protože čínský med si získal špatnou reputaci, obchodníci se uchýlili k dalšímu triku. Zakázku pošlou do jiných zemí, kde se med přeloží a přelepí se etiketa s označením původu, aby to vypadalo, že jde o med jiný. „Do USA pořád přichází miliony kilogramů přesměrovaného čínského medu. Všechno to teď proudí z Indie a Vietnamu a každý v oboru to ví,“ svěřila se v rozhovoru se Schneiderem Elise Gagnonová, ředitelka medařské firmy Odem International.

Jak vysvětlil Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského (Beedol), kde se nachází soukromá akreditovaná laboratoř na rozbory medu, původ medu se přesně zjistit nedá. „Medy, které projdou průmyslovými sklady, bývají často přefiltrované, a tím pádem zmizí většina pilových zrn a stopy po botanickém původu.“ I když by se surovina míchat neměla, podle Titěry je praxe taková, „že pokud je med přefiltrovaný a pak se smíchá s jiným medem, tak už to nikdo nepozná“.

Podle papírových dokladů by mělo být jasné, odkud zásilka pochází, její šarže, množství atd., takže by byla možná tracebilita (vystopovatelnost) medu. To je ale podle Titěry jen „velká teorie“.

Různé formy podvodů v souvislosti s medem byly zaznamenány v mnoha zemích. V únoru tohoto roku například britské úřady v hrabství West Sussex zabavily přes jednu tunu padělaného medu. V podstatě šlo o cukrový sirup. „Testování je sporadické a výsledky nekoordinované, zaznělo v pořadu BBC. V Británii nemají centralizovaný systém kontroly, prověrky mají na starosti jednotlivé kraje – hrabství. Proto mají některé lepší firmy vlastní laboratoře, kde si importované zakázky kontrolují. Podle majitele medařské firmy Littleover Apiaries, Tony Spaceyho, některé firmy ve východní Evropě legitimně vyrábí umělý med, který se pak prodává do Velké Británie. „I když jsem ještě žádný umělý med na pultech neviděl, v laboratoři jsem se už s takovým setkal."

Prodává se u nás šizený med?

V českých medech se zatím nikdy zvýšené hodnoty reziduí antibiotik, pesticidů či těžkých kovů nenašly. Česká republika se v Evropě řadí mezi státy s nejdůslednějším dohledem nad způsoby aplikace léčiv včelám a kontrolou jejich zbytků v produktech. Všichni odborníci, které jsme oslovili, potvrdili, že náš med závadné látky neobsahuje, ani se nenastavuje a případné chyby jsou v důsledku nedbalosti. Vysoká kvalita je dána také tím, že norma na výrobu českého medu je dvakrát přísnější než ta evropská.

Medy, které si k nám dávají čeští včelaři, jsou z více než 99 procent v pořádku,“ potvrdil Ing. Titěra z Beedolu. U dovážených medů je to horší: „Tam je těch nedostatků větší počet včetně toho, že se v medech objevují určité parametry, které svědčí o tom, že by med mohl být míchaný se škrobovými sirupy,“ vysvětlil opatrně Titěra.

Medy na pultech supermarketu. U nás se většinou setkáte s medy směsovými, které pocházejí ze zahraničí. (foto autor)

Několik problémů s dováženými medy potvrdil i Josef Duben z SVS: „Problémy, které zjišťujeme, jsou u medů směsových a dovozových. V poslední době jsme zjistili několik případů, které obsahovaly například nepovolená rezidua veterinárních léčiv, a to je důvod k vrácení. Bylo to před časem do Číny nebo na Kubu.“ Co se týká falšování, podle Dubna, než by zpracovatelé riskovali, že budou chyceni a pokutováni, raději „nakoupí a dovezou levný med mimo Unii a smíchají ho třeba s českým a prodají to pod lákavým názvem“.

Jiní odborníci mají odlišný názor. Miloslav Peroutka, místopředseda Českého svazu včelařů, Velké Epoše vysvětlil: „Jedním ze způsobů, jak nedostatek medu (ve světě) nahradit, je, že se do medů přidávají sirupy, které se velmi snadno získávají štěpením škrobu, hlavně kukuřičného. Tyto škroby neobsahují fruktózu a ten med nekrystalizuje.“

Pokud se taková praxe děje a zdá se, že o tom všichni v oboru vědí, proč s tím kontrolní orgány nic nedělají? Odpověď je jednoduchá a zároveň smutná. Protože není porušen žádný předpis. Norma EU totiž stanoví, že med musí obsahovat maximálně určité množství vody, sacharózy, fruktózy a dalších látek. Pokud se tedy tyto parametry nepřekročí, a medařské firmy jsou profesionálové, kteří si na to samozřejmě dávají pozor, jsou nepostihnutelní.

Tohle všechno když je dodrženo, tak i kdyby ten výrobek byl z bramboru nebo kukuřice a měl ty správné parametry, nelze výrobce potrestat. Laboratoř někdy ví na sto procent, že med je falešný, ale není to nic platné, protože to nedělají amatéři, a ti si pohlídají, aby nešli na trh s něčím, co odporuje normě,“ okomentoval Titěra.

Dalším problém může být s přehřátím. Norma EU stanoví, že med může mít maximálně 40 miligramů hydroxymethylfurfuralu (u českého medu je to 20 mg), což je látka, která vzniká jednak stářím medu, ale především přehřátím. U tropických medů předpis říká, že mohou mít až 70 mg hydroxymethylfurfuralu. Podle domněnky Peroutky, který pochybuje o tom, že by sem vozili med z tropů, když obchodníci „med přehřejí, stále se dostávají do normy a kontrola je musí nechat projít“.

Budoucnost medařského průmyslu

Zdá se, že nečisté praktiky s nečistým medem nejsou ničím nezvyklým ani u nás, ani v zahraničí a poptávka navíc stále roste. Jak to tedy řešit? U nás je odpověď jednoduchá – kupovat místní med, kterého je dostatek, a zároveň tak podpořit naše včelaře. Ale co ostatní státy? Politika firem, které med falšují, je krátkodobá, protože škodí samy sobě a nemohou mít dlouhého trvání. Příkladem ostatním mohou být některé poctivé a vyhlášené společnosti v zahraničí, které prodávají buď kvalitní jednosložkový med z dovozu anebo tyto medy a pouze medy míchají.

V Británii jsem se v nezávislých obchodech (zatím ne v řetězcích) nedávno setkal se směsí medu a sirupu, což bylo zřetelně uvedeno i na přední straně obalu. To považuji za jistý pokrok, neboť jde o férové jednání vůči zákazníkovi, který ví, co si kupuje. Spotřebitel tak má možnost si sám zvolit, zda raději sáhne po kvalitním, byť dražším produktu, anebo levnější směsi. Jak uvedl pan Peroutka: „Dobře, ať se vyrábí sirupy ze škrobu, ale ať se deklarují jako cukerný sirup, a nikoliv aby byl zákazník klamán a sirup přimícháván do medu a deklarován jako med.“

Pozn.: Bohužel se nám ani po víc jak týdnu a opakovaných urgencích nepodařilo získat vyjádření SZPI k falšování medu.

(převzato z www.velkaepocha.sk)

 

Kontakt

VČELÍ STRÁŽ, z.s.

vcelistraz@seznam.cz

Vladislavova 248
269 01 Rakovník

IČ:227 30 885

+420 604 739 121

Vyhledávání

Anketa

Pro jaký typ CERTIFIKÁTU by jste se rozhodli pokud byste chtěli podpořit projekt SKUTEČNÝ DÁREK, který organizuje spolek ČLOVĚK V TÍSNI?

© 2008 Všechna práva vyhrazena - VČELÍ STRÁŽ při ČSV o.s.

Vytvořeno službou Webnode